Porucha pozornosti a samostatnost při domácích úkolech? Jde to!

Offline výuka nám rodičům přidělala spoustu práce. Učení na dálku zastavilo pokrok mnoha studentů, zhoršila se jejich schopnost samostatně řešit problémy. Studenti, kteří trpí některou z vývojových poruch, pociťují samozřejmě větší problémy.

Máte doma dítko s nálepkou ADHD a přemýšlíte, jak to udělat, aby bylo více samostatné při plnění svých povinností, abyste se mohli věnovat svému zaměstnání? Zejména pokud jste na home office také, může být složité odříci svému potomkovi pomoc, ale tím pádem neustále odbíháte od své rozdělané práce – a to je velmi náročné.

Bez hranic to nepůjde

Stejně jako u všeho, děti s ADHD potřebují mít jasně vytyčené hranice toho, co je jejich povinnost a s čím jim trochu poradíte, či pomůžete.

Nyní si asi říkáte, že je to těžké sci-fi. Ale i takto organizačními vlastnostmi neobdařené děti si zvládnou spoustu povinností splnit samy. Jen musí vědět, jak na to.

Náš tip: Než vytvoříte strategii pro plnění domácích úkolů, udělejte si čas a promluvte si se svými dětmi. Pochvalte je za tvrdou práci, kterou během této doby již odvedly. Vysvětlete, že když spolu vytvoříte „plán bitvy“, určitě jim úkoly a nejrůznější referáty půjdou lépe od ruky. Domácí výuka jim dá jedinečnou šanci naučit se spoléhat na sebe a svůj úsudek. Jejich flexibilita, organizace práce a plánování, aby měly všechny úkoly splněny včas – to vše potřebují dnes a denně.  Když jim poskytnete rámec, jak by to celé mělo fungovat, určitě jim to půjde lépe. Je to tak, jako byste jim pomohli postavit poličku na knihy a už je nechali, ať si tam knížky srovnají samy.

Seznamy a checklisty

Spousta dospělých, které znám, si denně sestavuje seznam úkolů toho či onoho druhu. A to ani nemají poruchu pozornosti. Proč by tedy nefugovaly seznamy pro děti? První věc, kterou naučte své děti, je psát jejich denní školní práci v podobě seznamu a každý dokončený úkol přeškrtnuout. Zatímco některé děti rádi používají tabuli nebo poznámkový blok pro vytváření seznamů, mnoho teenagerů dává přednost aplikaci na svém notebooku, či chytrém telefonu, kde si mohou nastavit i nejrůznější upomínky – například, že do odevzdání čtenářského deníku zbývá už jen jeden den a 7 hodin. Já osobně si velmi ráda těžký splněný úkol s chutí škrtnu ze seznamu.

Pokud se neumíte vcítit do mysli svého studenta, který trpí ADHD na domácí výuce, představte si, že sedí u notebooku, ze všech stran se na něj valí úkoly a důležitá upozornění, do emailu chodí další a další zprávy. Je to tak, jako kdyby před vás někdo vysypal krabici nesložené komody z Ikea a chtěl, abyste ji složili bez návodu a bez nářadí a ještě v určitém časovém horizontu.

Naučte je přečíst si důležité informace několikrát

To bývá u dětí s ADHD problém – něco si přečtou a už utíkají za vámi s tím, že je to těžké, anebo to nechápou. Naučte je, ať si zadání přečtou několikrát, pokud i tak nerozumí, klidně i nahlas. Když přijdou za vámi, abyste jim řekli, co po nich paní učitelka vlastně chce, vy jim můžete poradit, ale až poté, co si budete jisti, že se snažili přijít problému na kloub samy.

Pracujete-li z domu, stanovte si „úřední hodiny“, kdy jim s úkoly poradíte – například vždycky v celou, půl hodiny po obědě, nebo od 18. do 19. hodiny. V mezidobí prostě neexistujete. Kdyby byly děti samy doma, také si budou muset poradit.

Stanovte limity a podporujte samostatnost. Toto je často nejtěžší dovednost, kterou je třeba všem dětem vštípit – schopnost zvládnout obtížný úkol a pokusit se jej samostatně vyřešit, než zavolají někoho pomoc (nemyslíme tím život ohrožující situace, ale každodenní úkoly). Je také jedna z nejužitečnějších oblastí pro růst dětí. Klíčem k úspěchu je začít po malých krůčcích. Pokud je vaše dítě zvyklé volat o pomoc a chodit pro radu každé tři minuty, požádejte ho, aby předtím, než požádá o pomoc, zvládlo pět matematických úloh, které chápe, nebo pracovalo na pracovním listu dále, věci, které umí, vyplní a to, čemu nerozumí, zakroužkuje – k tomu se vrátíte společně.

Přizpůsobte požadavek práce a času temperamentu dítěte a danému úkolu. Klíčem je zatlačit děti těsně za jejich komfortní zónu, ale ne tak daleko, aby se cítily ztraceny. Naučte je překonávat limity. Poté, co jim přijdete na pomoc, se jich zeptejte: „Co jste udělaly, abyste se nejprve pokusily vyřešit problém?“ Nakonec nezapomeňte dítě pochválit.

Vytvořte vzájemnou podporu. Pokud je to možné, požádejte své dítě, aby ve třídě identifikovalo dva nebo tři přátelské vrstevníky, kteří by mu mohli spolehlivě pomoci, pokud něco z výuky nechápe. Děti by si měly vytvořit síť „studijních kamarádů“, s nimiž mohou konzultovat nesrovnalosti v úkolech dříve, než se zeptají vás nebo paní učitelky.

Vytvořte systém pobídek a odměn. Většina lidí se velmi těžce zbavuje špatných návyků, stejně tak, jako se učíme novým dovednostem. Protože nové pracovní dovednosti vyžadují opakované procvičování, je nezbytné udržovat děti namotivované. Stanovení denních, týdenních nebo dokonce měsíčních odměn může u vašeho dítěte probudit touhu, aby soutěžilo samo se sebou. Buďte ale féroví a slíbenou odměnu jim dát musíte!

Začněte s malými odměnami za každodenní úspěchy –  za splněné úkoly s nimi budete trávit více času, uvaříte jim oblíbenou večeři, či si s nimi zahrajete na playstationu. Týdenní pobídkou může být sobotní filmový večer, výlet na kolech, či nějaký speciální výlet.

Jakmile se děti sžijí s novými dovednostmi a zakomponují je do své rutiny, každodenní odměny budete moci pomalu vypustit, největší odměnou vašemu dítěti bude spokojenost a hrdost.

Budování sebevědomí je opravdu dlouhá a nikdy nekončící cesta. Proto svému dítěti často připomínejte, jak moc jste na něj pyšní, že je nezávislé a dokáže spoustu věcí samo. Připomeňte mu i cestu, kterou už ušlo. Třeba to, že si ve druhé třídě neumělo dát do aktovky sešity a knihy, které potřebovalo na další den.

Tyto dovednosti, strategie a organizace práce neučíme děti jen proto, aby prolezly základní, popřípadě střední školou – jsou to jedny z nejdůležitějších dovedností do celého života.