Když to okolí nechápe…

Dobrý den, máme syna 12 let. Od předškolního věku má problémy s vrstevníky. Nemá skoro žádné kamarády. Všichni na něho žalují a dělají si z něj hromosvod. Učitelky ho neustále napomínají, řeší třeba celou hodinu s ostatními žáky před synem jeho chování.

On už na všechno odpovídá, že mu je to jedno, že stejně jiný nebude. A není divu, vždyť neslyší jediné pozitivní slovo. Stále je narušitelem třídy. Za trest ho nechtějí brát na výlety apod.

Syn se cítí izolovaný. Aby si získal kamarády, je pro ně schopen udělat cokoliv. Toho hned využijí ti starší. Do něčeho ho namočí, sami utečou a syn tam zůstane stát a všechno přizná. Vždy si uvědomí, co provedl, omlouvá se a lituje toho, ale to už okolí nebere. Je to pořád jen nevychovaný fracek. Spolupracujeme s psychiatričkou, která jediná dokázala synovi pomoci. Dostal lék Ritalin a musím říci, že se jeho chování hodně zlepšilo.

Roky před tím jsme vyzkoušeli snad všechno, ale nikdo nám nepomohl. Ve škole dokonce zavolali sociálku, která ho odvezla do diagnostického ústavu. Po měsíci ho předali do výchovného ústavu, s tím, že tam patří. Po 14 dnech nám bylo řečeno, že tam nepatří a byl poslán na psychiatrii. Tam je 2 měsíce a konečně to má nějaký výsledek. Byla mu zrušena ústavní výchova a má se vrátit domů.

Ale nastal nepřekonatelný problém pro školu, která ho nechce vzít zpět, i když podle zákona musí. Ředitel sepisuje různé dohody, že když bude syn zlobit, tak musí přejít na jinou školu apod. Jsme z toho zoufalí. Máme strach , že až tam nastoupí budou dělat vše proto, aby se ho zase zbavili. Bylo nám řečeno, že proč oni mají trpět za to, že je syn takový. Vůbec nepřipouští, že za své chování nemůže. Zkoušeli jsme i jiné školy, ale z kmenové napsali tak ošklivý posudek, že ho nikde nevezmou. Jsme z toho všeho už psychicky vyčerpaní. Nezbývá než se snažit synovi pomoci ať už to dopadne jak chce.