O tom, že mám ADHD, jsem se dozvěděla až v dospělosti
Za prvé musím napsat, že po tolika letech žití, s něčím co až v dospělosti zjistíte,že je ADHD, se o Vaše problémy někdo zajímá, je úžasné!
Je to pro mne velmi osvobozující pocit, že někomu mohu říci o svém věčně problematickém životě. Samozřejmě jsou na světě horší věci než je ADHD, mám práci, která mě baví, rodinu, která mě miluje, ale mohu-li se svěřit se svým malým velkým trápením, učiním to s radostí.
V dětství mne všichni považovali za velmi problematické dítě, nerady mne hlídaly tety,sousedky mě měly za vyvrhela. Měla jsem adoptivní rodiče a obzvláště matka byla neskutečně přísná. Dětství s minimem lásky, za to s maximem drezúry udělal své. Trpěla jsem silnými ekzémy, lehkými depresemi, silnou revoltou v pubertě, častým pitím v počátku dospělosti a psychickými potížemi v poslední době. Když se mi narodila dcera, byla neutěšitelný kojenec, složité batole i problematický předškolák. Trpěla jsem stále komplexem, že neumím správně vychovat dítě, že je to moje vina, jak se chová nevychovaně, viděla jsem, že její asociální chování kopíruje moje dětství. Byl to jediný člověk mé krve, vhledem k mé adopci, a já byla zklamaná, co dokáže dědičnost. Když se nám ale narodil syn, bylo to jako zázrak! Byl vždy hodný, tichý, poslušný, milý, všichni ho milují a chválí. Pravý opak dcery. Díky jemu mi došlo, že není chyba ve mně ani v dceři, ale že se jedná o ADHD u obou. Dceru diagnostikovali, já se poznala v odborné literatuře. Problémy ale samozřejmě zůstávají. S dcerou se stále učím vycházet, vyhledáváme pomoc odborníků. Denně bojuji se svými obtížemi: výbušnost,unáhlené závěry a následná lítost, neschopnost dotáhnout něco do konce, nemožnost soustředit se,pletení čísel, špatná pravolevá orientace,zapomínání. Cítím jak mozek vůbec nefunguje! Komplikuje mi to práci i vztahy.Jsem ale moc ráda, že jsem konečně zjistila, že je možná náprava a budu o ní usilovat. Moc se na to těším a vděčím zato Vám .