Pro rodiče

Aktuálně

• 

  Dětem i rodičům pomáhá vzájemné porozumění

  Jako lektorka, která se věnuje doučování převážně dětí s ADD, ADHD a s různými specifickými poruchami učení, se často setkávám i s jejich rodiči. Neustále se přesvědčuji o tom, že jejich trable jsou v mnohém totožné. Do mojí učebny nazvané Doučko většinou poprvé přicházejí se slovy: „Už si s tím klukem/holkou skutečně nevíme rady.“ Následuje výčet problémů, které se denně vyskytují ve škole i doma. Protože jsem si tím vším sama prošla, velmi dobře jim rozumím.
• 

  Rodič s ADHD dítětem – jak lépe zvládnout všední den?

  Česko-švýcarská výměna zkušeností Kdy? 3. 12. Kde? Hotel Chodov – salónek v přízemí; Mírového hnutí 2137/7, 149 00 Praha 11
• 

  „Děkuji, já si své dítě zvládnu. Znám jej.“

  ADHD se začíná brát vážně. Nejenom zkušenosti nás, jako provozovatelů tohoto portálu ukazují, že rodiče dětí s ADHD opravdu potřebují informace, zkušenosti a rady. Z tohoto důvodu na konci října proběhla schůzka rodičů dětí s ADHD, kterou zorganizovala Bc. Monika Farkašová společně s neziskovou organizací Kotec, o.s. Za schůzkou se v následujícím článku ohlíží přímo organizátorka.

Poslední příspěvek v diskusi

• 
  Zuzana Čapounová

  Zdravím vás všechny! Ráda bych se podělila o své zkušenosti….. Máme šestiletého syna. Problémy s jeho chováním a výchovou se mi zdály neúnosné už dlouho, a tak jsme před rokem skončili u dětské psychiatričky, která diagnostikovala ADHD. Já jsem se snažila změnit svůj přístup a aplikovat rady, které mi paní doktorka dala a co vyčtu v knížkách, něco zabírá, něco vůbec. Ale jaksi se s ním dokážu domluvit, vím už jak na něj, abych dosáhla toho co chci bez řevu a scén. I když i mně nervy občas ujedou. Manžel to ze začátku nezvládal, a tak šli se synem mnohdy jak dva berani proti sobě- řev, vztek…. Musím říct, že pokročil alespoň k tomu, že když už neví, jak na syna, tak řekne mě, ať to zkusím já, takže, takže už to pak není v takovém stresu (třeba ranní vypravování). Nicméně stále bojujeme na půdě návštěv, MŠ, výletů apod. Kdy vypadáme jak rodiče, které své dítě absolutně nezvládají, protože pro syna je problém vydržet někde v klidu i 5 min. On se nebojí, nestydí, všechno chce vyzkoušet, všude vleze, nebojí se, že se ztratí, žádný pud sebezáchovy. Některé kamarádky, když k nim přijdeme, to neřeší, nekteré jsou poněkud opatrnější, ale někde už po druhé ani zváni nejsme. Pravda je, že o 2 roky mladší dcera je taky pěkné kvítko, ale spíš hodně napodobuje bráchu (když je sama, dá se s ní v pohodě vyjít), takže když někde dorazíme, udělají ti dva pořádné tornádo. MŠ je kapitola sama o sobě, co paní učitelka, to jiný přístup a názor. V první třídě měl starší a docela přísnou paní učitelku, ale syn s ní pracoval jak hodinky, potřebuje zkrátka pevné vedení. Ve druhé třídě to byla samá stížnost, že jim vlezl tam a onam, že nerespektuje pravidla, že neposlouchá…….. Teď je ve třetí třídě a je to někde mezi tím (asi podle toho, jaký má syn zrovna den). To, co ho nebaví (vymalovávání apod.),to odflákne, ale co se týká znalostí, tak je výborný, i když vždycky prý odpovídá jen tak mimochodem (když děti sedí, a on si třeba chodí po třídě). Co mě ale třeba vadí je to, jak učitelky synovi předhazují, že zlobí , přestože jsem jim zprávu od lékařky dala a ví, že má ADHD. Například, když se šli podívat do základní školy a měli tam pečení perníků, tak syn nešel, prý že zlobí (mně řekla pí učitelka, že je divoký a že by jim tam něco rozbil),teď měli jet na školu v přírodě, syna tam nevzali, zase prý že neposlouchá (mně řekli, že usoudili, že by ho tam nezvládli). Řešili jsme odklad, který nám na začátku šk. roku doporučili v MŠ, ale v SPC nám pí pedagožka i psycholožka řekly, že pracuje dobře a že by do školy jít měl. Intelekt na hranici průměru a nadprůměru a že už mu MŠ nic nedá a bude tam dělat čurbes. Že nám dají nějaká doporučení pro školu, ale vlastně stejně bude záležet na pí učitelce. S panem ředitelem jsem mluvila, řekl, že syn není ani první ani poslední s ADHD a při vzájemné spolupráci to zvládneme. Ve třídě jich bude jen kolem 20 dětí (otvírají třídu navíc). Tak se nakonec i těším, že syn do školy půjde. Snad budeme mít štěstí i na paní učitelku…… Přeji vám všem pevné nervy a hoooodně tolerance. Zuzka

  Téma: Jak to jako rodič přežít a dítě vést správně

vstoupit do této diskuse     zobrazit diskusní fóra