Váš dotaz: Můj syn nezlobí, jenom je příliš aktivní. Jedná se o ADHD?

Neustále se hýbe i u jídla, a i když spí, tak ve spánku leze po posteli, někdy i vstává, ale spí tvrdě v noci 10hodin, odpoledne kolikrát i 3 hodiny! To mě zase k té poruše nesedí, měl by mít se spánkem problémy, a to kromě některých období (zuby, nemoc) nemá. Nevydrží sedět na židli, venku lítá. Také má velice emotivní prožitky, třeba když jen slyší jedoucí auto, letí na kraj jak zblázněný, a přitom to auto ani nejede kolem nás. Bojí se velkých napodobenin zvířat nebo lidí, děsí ho sochy, a to kolikrát až strne, že mám strach, aby nepřestal dýchat. Když se mu něco nelíbí, opravdu velice živě a velice nahlas se vzteká. Spoustě lidem v mém okolí přijde, že má příliš temperamentu, žádnou pozornost, nedokáže se soustředit. Mě to tak hrozné nepřijde, je takový od malička, s úsměvem říkám že první kroky neznám protože malej si stoupnul a rovnou běhal, na hřišti je kolikrát mnohem šikovnější než o rok starší děti, což ve mě budí pocit že jsem na něj pyšná, doma jsem si na ten rambajs zvykla a naprogramovala mu celý týden tak, abychom doma trávili max. přes poledne, jinak jsme venku, chodí na plavání, pohybové aktivity a mateřské centrum. Fakt je, že i tady je syn velice problémový, mezitím co všechny děti poslouchají pohádku nebo hrají na bubínek on si prostě dělá, co chce. Na plavání máme velice dobrou paní učitelku, která má sama syna s hyperaktivitou. Chodí do poradny i ta mě říkala, že asi budeme muset. Strašidlem je pro mě názor, že mě přeroste přes hlavu. Partner ho nezvládá, není trpělivý, já ano, všechno mu vysvětluji, málokdy na něj křičím, a když, tak ne vztekle, třeba i 5x pro něj jdu když mě neslyší. On mi stejně uteče a tak pořád dokola, někdy si připadám za \"blbce\", ale mám pocit že kdybych na něj měla pokaždé křičet, tak křičím celý den, bít ho nechci, jen občas přes ruku nebo zadeček dostane, když už není zbytí. Partner není vůbec doma, jen v neděli, tak na něj nemá vůbec vliv, spíš že v neděli pro syna neexistuju a má jen tatínka ... aspoň si odpočinu. Čekáme teď druhé dítě, pravděpodobně také syna. Tak mám samozřejmě obavy jak tu aktivitu zvládneme kočírovat, když už nebudu mít celé dny jen pro něj. Abych se ale zbytečně neplašila, potřebovala bych odborný názor. Synovi je 2,5 roku, spousta věcí souvisí s věkem jako vzdor, vztek. Ale to ostatní. Mám se pokusit vyhledat odbornou pomoc už nyní, i když já sama nemám pocit, že bychom ji potřebovali? Nebo mám počkat jak se to vyvine, tady je ale možnost, že když se to nezlepší opravdu ho nemusím zvládnout a můžeme utrpět pak všichni. Nevím, jsem z toho zmatená... Děkuji za Váš názor velice si ho vážím. Alena

Odpověď lékařky MUDr. Ivy Dudové:

Vážená paní Aleno, popis chování Vašeho syna naznačuje, že by se u něj mohlo jednat o ADHD. Už ve věku 2,5 roku může dětský psychiatr tuto diagnózu stanovit, vyhledání odborné pomoci v tomto věku však nebývá časté, i když by se tím v mnoha případech předešlo výchovným omylům. Prostředí rodiny může být i pro dítě v batolecím věku buď silně stresující, pokud je za své chování neustále napomínáno a trestáno, nebo je pro něj nastaveno pozitivně, dítěti se jako ve Vašem případě více přizpůsobí a rozvíjí například jeho pohybové schopnosti. Problémy u dětí s touto poruchou pak přicházejí většinou se začleněním do kolektivu s nutností respektovat a přizpůsobit se určitým pravidlům a nařízením. Po nástupu do školy se pak hlavní příznaky - hyperaktivita, narušená pozornost a impulzivita - projevují zřetelně a mohou vést například až ke školnímu selhávání. Dítě s ADHD vyžaduje od rodičů mimo trpělivosti a vytrvalosti zvýšenou dávku pozornosti. Bude těžké skloubit tuto potřebu s potřebami právě narozeného sourozence, zvlášť pokud si syn už na pestrý denní program a střídání činností zvykl. Poradit se s odborníkem (dětský psychiatr, psycholog) je lepší než očekávání " jak se to vyvine".

  |   Vytisknout   |   Poslat e-mailem

Další články v rubrice