Strattera

Dobrý večer, jsem na těchto stránkách nová. Mám synka 9 let a již od narození vím, že bude mít něco v životě "jinak". Narodil se předčasně a byl kříšený. Jako miminko byl neklidný a často se v noci budil, jinak byl šťastné dítě, velmi aktivní, chodil již v 8 měsících, seděl sám ve 4,5 měsících, podotýkám, že v roce vážil 8,5 kg, takže vypadal jako malinký trpaslík, který se rozhodl, že prozkoumá velký svět:-). Přišlo mi, že vzteklý byl tak normálně, jako každé jiné dítě. V jeho roce jsem se rozešla s jeho biologickým tatínkem, v dobrém, jen jsme byli prostě každý jiný. Styk se synkem je nepravidelný a ne tak častý jak bych si přála(cca 4 krát do roka, bývalý přítel je Němec, pracovně vytížený,ale to ho neomlouvá,aby si na synka udělal čas), jejich vztah je spíše jen kamarádský, když se vidíme, dobrý, když ne, tak taky dobrý. Ale,abych se konečně dostala k jádru problému. Rok jsem se synkem byla sama. V jeho dvou letech jsem se seznámila s nynějším mužem, máme spolu druhého synka, kterému teď bude 5 . Starší synek je od malička velmi aktivní, šikovný na sporty, rád se zajímá o nové věci, ale.....:-), v 5 letech jsem si začala říkat, že je asi nahluchlý, no nebyl, po několika návštěvách ruzných specialistů jsme skončili v PPP, poslali nás na EEG, poté k psychologovi, neurologovi...diagnóza, ADHD-hyperaktivita, porucha, pozornosti. V budoucnosti možné specifické poruchy učení, začala jsem jednat. Biofeedback( pomohl krátkodobě,cca 50 sezení), nakoupila jsem knížky, chodila na semináře, vše jsem zjišťovala, reakce mého muže? Synkovi vytváříš problémy sama,jsi na něj moc hodná!!!!!! Sama vím, jak na synka, nemá cenu křičet, natož nějaké fyzické tresty, platí jen domlouvání a jasně dané mantinely, které jsou samozřejmě jiné než třeba u mladšího synka, prostě to tak je. Nástup do školky byl horor, neustálý pláč, prosby atd...JInak je synek velmi společenské a oblíbené dítě, má mnoho kamarádů, kteří ho mají rádi. Ještě před nástupem do školy mu zjistili- dyslexii, dysortografii, zpomalenou grafomotoriku(rád kreslí, ale občas mám problém poznat co to vlastně je:-)), Od první třídy má individuální plán, paní učitelka je zlatá, vše mu kontroluje, protože si opravdu nic nepamatuje, má notýsek, kam si za pomoci paní učitelky vše zapisuje( synek je schopný cestou do koupelny třikrát zapomenout kam to vlastně jde:-). Nevnímá když na něj mluvím, jediné co funguje, je fyzický kontakt, takže když vidím, že je "mimo", jen k němu přijdu a pohladím ho, nebo chytnu za ruku a on mě začne vnímat. Omlouvám se, že přeskakuji ze jednoho problému ke druhému, ale je toho ve mě moc. To že neustále skáče do řeči, neřeším, prostě přeruším svůj hovor a snažím se mu v rychlosti odpovědět, protože pokud tak neučiním, je schopný se ptát stále a stále. Nezná odpověď "nevím", vše musím ihned dohledat a odpovědět mu(máme otázky typu: kolik je bytů na světě, jak se vyrábí plexisklo, kolik druhů piv je na světě, jak funguje televize atd....samé pěkné otázky:-), neustále se pohybuje, hraje závodně fotbal a je neunavitelný, má problémy s usínám, ráno brzy vstává a je plný energie,což já ne:-), protože spím se synky v dětském pokoji, starší synek se extrémně bojí, nesnáší tmu, pořád musí mít pocit, že jsem s ním. Manžel toto nechápe, sráží mu sebevědomí, posmívá se mu, že je plačtivý, že je holčička. Já se synka vždy zastanu. Syn je nyní ve 3.třídě, má skoro samé jedničky, ale stojí za tím hodiny a hodiny dřiny nejen z mé strany, ale především ze synkovi strany. Učení nesnáší, díky dyslexii má vše mnohem težší, nerozumí psanému textu, má narušenou sluchovou analýzu, takže mu vše doslova předvádím, předčítám a vysvětluji jeho slovy, například když má napsat slovo kde je H, musí si říct, H jako Had a pak ví jak vypadá, takhle máme celou abecedu:-). Ve škole oblíbený, děti ho mají rády, neustále máme u nás kamarády, takže v tomto není náš problém. Avšak před měsícem nám zjistili, že má ADHD spojené s úzkostmi, je impulzivní, není zlý či agresivní, ale nálady se mu mění, nesnáší změnu, vše musí vědět dopředu, jak to bude. Chce být jen se mnou, bráškou a mojí maminkou a mojí ségrou,abych pravdu řekla, je to tím, že ho nikdo jiný nechápe, kromě školy, tam nemá žádné výrazné problémy. Jen ta pozornost, ale paní učitelka je úžasná, věnuje se mu a syn je nadprůměrně inteligentní, takže hodně věcí dohání tím, že je prostě ví. Ale abych vše shrnula: syn se neustále hýbe, mluví, skáče do řeči, nikdy si neodpočine, mění své záliby, nesnáší když ukončím hru, kdy on prostě chce ještě hrát, je smutný a za minutu veselý, abnormálně fxovaný na mě, je bojácný z neznámých prostorů či situací. A proto nám pan psychiatr doc.Paclt předepsal Stratteru, synek jí bere 3 dny, vždy v 6 hodin večer, trochu se mu točí hlava, ale večer po pohádce ihned usne, tohle neznám, normálně usíná třeba 2 hodiny, klepe nožičkou a vrtí se, je schopný desetkrát změnit stranu postele, stěhuje z jedné postele do druhé:-). Jaké máte s tímto lékem prosím zkušenosti? Přečetla jsem si několik diskuzí a vím, že je tato nemoc těžká i pro rodiče, ale já jsem si už zvykla, synka miluji takový jaký je, je citlivý a hodný, jen je prostě takový můj malý " mimoněk" a proto jsem dlouho byla proti lékům, vždy jsem říkala, ale mě nevadí, že je hyperaktivní,upovídaný, když není po jeho, tak je zle, jednou je šťastný a za minutu nešťastný a stěhuje se k babičce:-), a pan psychiatr mi řekl větu, na kterou nezapomenu: Ale Váš synek se trápí!!!!!!!. Pokud tento lék pomůže aby byl synek šťastný a veselý, tak s tím souhlasím. A ještě k mému manželovi: s mužem jsem vydržela 7 let, když pominu nevěru, jeho hnusné chování ke mě, kdy jsem ve všem neschopná, tak co nikdy nedovolím je,aby se omezenec jako je on navážel do synka za problémy, za které to dítě nemůže( naváží se i do mladšího synka, vše musí být perfektní, uklizené a hlavně nic nezničit a pokud možno si s ničím nehrát)Takže máme před rozvodem a já jsem konečně došlo k rozhodnutí, že je pro mě důležitější, že NIKDO nebude děti zraňovat, ani jejich otec(nevlastní otec), i když se kvůli tomu rozvedu. Protože ať se to někomu líbí nebo ne, zdraví a štěstí mých dětí je pro mne to nejdůležitější. Třeba jednou najdu člověka, který bude mého synka brát takového jaký je a nebude ho ničit nesmyslnými příkazy a úkoly, výčitkami a ponižováním.Přijde mi, že jsem se spíše potřebovala vypovídat( je pravda, že píši že jsem si na vše okolo synka zvykla, ale stojí to neskutečně sil, někdy i slz). Jestli jste někdo dočetl až sem, děkuji za Vaši trpělivost:-).

Reakce